VINAŘSTVÍ PAULUS PAVLOV

Pár slov o Děvičkách

Hrad Děvičky

Zřícenina Děviček se nachází na výrazném kopci vedle Pavlova ve vzdálenosti 0,6 km od obce Pavlov v nadmořské výšce 430 m.n.m. Původní hrad Děvičky má velmi dávnou a pohnutou historii. První zmínky v historických pramenech sahají do roku 1222, kdy měl název tehdejší slovanský název Dewiczky. Prvním purkrabím na hradu Děvičky byl v letech 1222-1223 Štěpán z Medlova, předek pozdějších pánů z Pernštejna. Štěpán z Medlova byla na Děvičkách patrně purkrabím až do doby své smrti, která je datována někdy mezi lety 1228-1235. V roce 1234 byl jmenován dalším Purkrabím Lupolt z významného rodu Schenků, který pocházel z Rakous, ale byl ve službách moravských markrabat. Kraj západně od Znojma dostali Schenkové za zásluhy. Po jejich vládě se na hradě střídali mnozí purkrabí až do roku 1334, který je pro Děvičky a obec Pavlov velmi významným. V tomto roce král Jan Lucemburský udělil Děvičky v léno Hartneidovi z Lichtenštejna spolu s obcemi Strachotín, Věstonice, Pavlov a dnes již neexistujícími Stochnicemi. V moci Lichtenštejnů zůstal až do roku 1560.

V průběhu historie a dějin došlo k mnoho přestavbám hradu. V roce 1414 se v historických pramenech hovoří a přestavbě hradní kaple, dále potom v období tureckých nájezdů ve třícátých letách 16 století byla postaven předsunutá bašta a v druhé polovině 16. Století byly přestaveny i obytné části hradu. Tato přestavba byla uskutečněna Kryštofem z Lichtenštejna, jež se zasloužil o velmi tíživou finanční situaci Lichtenštejnů za jeho vlády. Toto špatné hospodaření bylo důvodem pro prodej Děviček, ale také celého mikulovského panství. Prodej se uskutečnil v roce 1560. Děvičky a celé panství včetně Pavlova byl prodán uherskému šlechtici jménem Ladislav Kerecsenyii, který se proslavil jako velitel vojska v bojích proti Turkům. Jeho vlastnictví, ale netrvalo dlouho a po roce 1572 získali hrad Ditrichštejnové. Lépe řečeno Zikmund z Ditrichštejna. Za jeho vlády byl hrad Děvičky znovu rekonstruován. Při této rekonstrukci bylo zastavěno vnitřní nádvoří a severovýchodní část vnitřních hradeb. Jako důkaz této rekonstrukce je i použití smíšeného a cihlového zdiva. Poslední významnou událostí v historii hradu Děvičky byla jeho zkáza v roce 1645, kdy byl hrad za třicetileté války obsazen Švédy a při jejich odchodu vypálen. V době dalšího tureckého nebezpečí roku 1683, sice stály na pustém hradě hlídky, ovšem opravován již nebyl. Ještě v roce 1784 hrad obýval hlídač, který zvonem upozorňoval okolní obyvatele na požár či blížící se bouři; po jeho smrti však již byl hrad opuštěn docela. Hradní zvon byl transportován do Klentnice, kde bez újmy přežil první i druhou světovou válku. Tento zvon je na Klentnické zvonici dodnes.

Zřícenina hradu Děvičky nacházející s v katastru obce Pavlov je krásná za jasných nocí plných hvězd taky působí tajuplně, když se skrývá za závojem z mlhy, ze kterého vyčnívají jen její vrcholky.

Pověsti o hradě Děvičky

O Děvičkách se nese hned několik pověstí, které se vesměs vztahují ke třem monumentálním skalkácm, které jsou v současné době viditelné pouze z Dolních Věstonic. Z Děviček už tyto tři skalky viditelné nejsou.

Pověst první

Dle této první pověsti se pod Děvičkami urkývá poklad, který je hlídán velkým černým. Dostat se k tomuto pokladu bylo jednoduché a hrozilo určité nebezpečí. Pověst hovoří o tom, že nějaká, žena z Pavlov žala pod Děvičkami trávu a při tom na poklad narazila. Ihned začala skládat zlatý poklad na bílé roucho, když v tom přiběhl strážný černý pes a zakousl se jí do ruky. Raněná končetina v okamžiku zčernala. Na věži kostela v Pavlově právě odbilo poledne. Z bílého roucha, na které žena skládala zlato sice poklad nezmizel, ale její ruka zůstala navždy ochrnutá.

Pověst druhá

Další pověst vypráví o tatarské princezně, která putovala křesťanským světem. Při tomto putováním dorazila až k Pavlovu a narazila na hrad, který se tyčí nad řekou Dyjí. Na Děvičkách se princezna ubytovala. Tehdejšímu purkrabímu, ale vrtalo hlavou její okázalé bohatství, které bylo nadosah. Proto v noci vtrhl do princezniny komnaty a zavraždil jak princeznu tak i její dvě společnice a dokonce i jejího pejska, který svou paničkou bránil do skonání. Mrtvoly shodil z hradu. Z nového bohatství se, ale neradoval dlouho. Ráno, když se probudil uviděl na skále zkamenělá těla všech tří žen. Tento hrůzný pohled purkrabí neunesl a sám se vrhl ze skály. Pomstou za tuto vraždu bylo vyplenění Moravy Tatary.

Pověst třetí

Třetí pověst hovoří o třech kamenech jako o třech dcerách hradního knížete působícího v Pavlově jménem Amulf, který zaprodal svoji nejstarší dceru ďáblu Trabacciovi. Nejstarší dcera než by si vzala ďábla tak raději se proměnila se svými sestrami v kámen. Kníže Arnulf potom žil.

Pověst čtvrtá

Ve čtvrté pověsti se o třech kamenech povídá jako o třech neposlušných zámeckých dcerách , které byly zaklety svou vlastní matkou, za jejich lenivost. Dle této pověsti, se za noci a ticha ozývá od kamenů pláč.

Pověst pátá

Celý hrad je opleten spoustou pověstí souvisejících se ženami. Mezi ženy patří obecně také bílá paní, která je klasickým koloritem každého starobylého hradu či pevnosti. Hrad Děvičky má dvě bílé paní, které se prochází pro hradbách již několik století. Údajně to jsou dcery hradního pána, které tragicky zahynuly v roce 1645, kdy byl hrad dobýván generálem Torstensonem. Pověst hovoří o tajné chodbě, ve které měl být dcery zasypány. Tato chodba měla vést z Děviček až do Dolních Věstonic.